Glasser - Ring
Je záležitostí nápaditého konceptu, když obal alba vystihne hudební produkci toho kterého interpreta. Roztříštěná barevná sklíčka přímo korespondují a kontrastují s přístupem šikovné slečny Cameron Mesirow aka Glasser. Ta s hudbou nakládá tak, že dohromady slepuje střípky zvukových stop do průzračného a barevného tvaru. Trochu pop, trochu folk, trochu exotika a hypnotizující synth pop na lince Animal Collective. Glasser ke všemu disponuje impozantním hlasem ne nepodobným třeba i eklektické dumky žalky víle Bat For Lashes. Pod svá křídla jí podepsali talentscouti Young Turks - domovský label například The xx. Glasser je bezesporu jeden největších letošních objevů a Ring zároveň jeden z nejslibnějších aspirantů na album roku.
Blonde Redhead – Penny Sparkle
Američtí Blonde Redhead patří mezi stálice nezávislého rocku. Na kontě mají už osm alb, ač se do širšího povědomí dostali až s dodnes fantastickou deskou “Misery Is Butterfly” z roku 2004 (což bylo zároveň první album u labelu 4AD, u kterého setrvávají dodnes). Klíčovým znamením kapely je od počátku naléhavý, lehce falešný vokál japonky Kazu Makino. Exotický koktejl však v Blonde Redhead stejnou měrou míchají také italská dvojčata Simone a Amedeo Paceovi. Na novince “Penny Sparkle”se trojice drží snové atmosféry předešlých alb, leč její zvuk přizpůsobují současným trendům. Nevezou se po nich, pouze si uvědomují jejich existenci a přesně vědí jak a v jakém poměru je využít ve svůj prospěch, aniž by ztratili svojí tvář. Kytary moudře ustoupili elektronice a jakousi malátnou zasněností se dostali na pozici stylových souputníků The xx.
Klaxons – Surfing The Void
Klaxons -londýnští matadoři nu-raveu. Vlny, která byla stejně tak intenzivní jako krátkodechá. Ještě, než si z celého šílenství postavila britská hudební média na rok živnost, se stihlo prosadit pár zajímavých jmen, která aktuálně dokazují, že nebyli jen laciným, uměle vykonstruovaným produktem doby, ale talentovaným hudebním tělesem. Je to příklad třeba These New Puritans a je to příklad i Klaxons, kteří na novince “Surfing The Void” pomalu opouští vody dancepunku a koketují více s prog-rockem a vůbec tvrdším a o něco složitějším zvukem. Pořád je však u nich na prvním místě energie a chytlavost.
Health – DISCO 2
Kalifornské noise ikony Health pokračují v linii nastavené už bezejmenným debutem. Po něm totiž vyšla jeho skvělá remixová verze s názvem DISCO a totéž se opakuje i nyní. Po druhém řadovém albu “Get Color” vyšla jeho remixová podoba pod prozaickým názvem DISCO 2. Na remixech Health je něco vizionářského. Mají totiž čuch na to, komu své tracky propůjčí k rekonstrukci a právě tyto rekonstrukce bývají první dosaženou metou těchto interpretů. Ti se krátce poté z pozice neznámých, dostanou do širšího povědomí. Na první remixovce to byl příklad třeba Pictureplane, CFCF, Nosaj Thinga nebo Crystal Castles a na aktuálním pokračování to jsou Gold Panda, Salem, Small Black či Tobacco. Album otevírá exkluzivní neremixová novinka a zároveň první singl “USA Boys”, který výrazně posouvá zvuk kapely blíže k syntetičtějšímu vyznění.
Grinderman – Grinderman 2
Letos třiapadesátiletý Nick Cave a jeho parta neurvalých přátel (Warren Ellis, Martin Casey a Jim Sclavunos) dokazují druhou deskou Grinderman, že nejde jen o krátkodobý vedlejší projekt, leč o regulérní kapelu. Je potěšující, že stejně jako na první placce se na ní ani protentokrát Cave neprezentuje jako sentimentální dandy a jeho aktuální stylový záběr ostře kontrastuje s víceménně jemnocitnou produkcí domovských The Bad Seeds. Temnota, agrese, bluesrockové kytarové riffy, ironické a nihilistické texty, černý humor, syrovost a návrat k punkovým kořenům v kultovních The Birthday Party.
Antony & The Johnsons – Swanlights
S osobou Antonyho Hegartyho se to má tak, že jí buď plně respektujete a úznáváte nebo zatracujete. Bezesporu je kontroverzní ikonou. Ošklivý muž uvězněný v těle ošklivé ženy, minulost strávená na ulici a v gayklubech, drogy a živoření na hranici bídy. Největší kouzlo Antonyho pramení právě z mrazící autenticity a v neposlední řadě také v jeho netradičním truchlivě plačtivém projevu. Objevil ho David Tibet z legendárních Current 93 - na jejich albech také poprvé zazněl jeho hlas. Později si zahostoval třeba u spřízněnců Devendry Banharta, Coco Rosie či Hercules & Love Affair a na jeho písních prozměnu zahostovali třeba Lou Reed, Rufus Wainwright nebo aktuálně Björk. “Swanlights” je čvrté album projektu.
Deerhunter – Halcyon Digest
Hlavní postavou atlantských hrdinů Deerhunter je Bradford Cox. Mladík s vizáží anorektického narkomana kříženého s Frankensteinovým monstrem (trpí tzv. Marfanovým syndromem) . Navzdory tomu ovšem také geniální talent jehož štědrá nadprodukce (Bradford je náruživý blogger)se pravidelně setkává s nadšeným potleskem kritiků i posluchačů. Deerhunter jsou jeho domovskou kapelou (mimo ní se prezentuje i sólově coby o něco ambientnější a elektroničtější Atlas Sound). Od původně agresivních, hlukových ploch se postupně propracovali k zasněné melancholii a zpětným kytarovým vazbám (stěžejní opus “Microcastle/ Weird Era”) až k uhlazenějšímu a čitelnějšímu zvuku novinky “Halcyon Digest”.
Maximum Balloon – Maximum Balloon
David Andrew Sitek je takový Timbaland nezávislé scény. I u něj platí, že komu neprodukoval album, ten jakoby nebyl. A i on má specifický zvuk, díky kterému ho bezpečně rozpoznáte. Svojí pestrou zvukovou paletu umíchal z elektro beatů, samplů, funky, popu a indie rocku. Pokud tápete tak vězte, že jeho precizní produkcí prošla alba hudebníků jako Yeah Yeah Yeahs, Liars, Telepathe, Holy Miranda, Scarlett Johansson, Dragons Of Zynth a samozřejmě i jeho vlastní kapely TV On The Radio. Maximum Balloon je Davidovo alter ego a zároveň vůbec první čistě sólová deska. Pozval si na ní spoustu přátel, spolupracovníků a spřízněnců jako Karen O, Bryana Ferryho, kolegu z TV On The Radio - Tunde Adebimpeho, švédské Little Dragon nebo Katrinu Ford. Výsledkem je prvotřídní vrsetvnatý elektropop.
Flying Lotus – Pattern + Grid World
Jestli lze na poli elektronické hudby označit někoho za ikonu současného zvuku, je jím bezesporu tenhle mladík. Steven Ellison z Kalifornie, který přijal za svůj pseudonym Flying Lotus. Dodnes je považován za čelního představitele dubstepu. Tahle škatulka je ovšem pro jeho rozhled příliš svazující a plochá, takže se rozhlíží i vedle. Výrazně čerpá z jazzu a hip hopu a odkazuje na své předchůdce a hudební vzory Aphex Twina či Squarepushera . Stejně jako oni před lety se i Steven stal jakousi klíčovou postavou labelu Warp, který za posledních pár let znovu získal své stagnující renomé a velkou měrou tomu dopomohla právě i vizionářská nadprodukce Flying Lotuse. “Pattern + Grid World“ je další jeho ep. Od předešlého opusu “Cosmogramma“ se liší o krapet přístupnějším zvukem a celkově hravější a vtipnější atmosférou. Singl “Kill Your Co- Workers“ je dokonce regulérním hitem .
Zola Jesus - Stridulum II
Málokdo se v současnosti veze tak ladně na vlně všeobecného nadšení jako právě Zola Jesus. Teprve dvaadvacetiletá Nika Roza Danilova působí jako zjevení. Expresivní zpěvačka a umělkyně, jež stojí rozkročená někde napůl mezi gotickou poetikou, černým stínováním Siouxsie and The Banshees a industriálním popem. Vydala nespočet epček, alb a splitů (+ Burial Hex, LA Vampires například). Spolupracovala na mnoha projektech, z nichž asi nejvýznamnější jsou uplakaní Former Ghosts. Z původně lo-fi psychedelické čarodějky se proměnila v jeden z nejvýraznějších objevů posledních několika let. Letos vyrazila na turné se spřátelenými Warpaint, Fever Ray a The xx. Zajímavou zvláštností, vypovídající lecos o uměleckém přístupu Zoly, je, že považuje (v zástupu oblíbených interpretů) za svojí největší ikonu excentrického kastráta Klause Nomiho.
Interpol - Interpol
Počátkem milénia začali mladé kapely v houfech znovuobjevovat staré desky rockových velikánů a unavení taneční horečkou a vycizelovanou elektronikou sklonku devadesátých let zamířili do garáží. Vznikl nekonečný zástup kapel, z nichž se do dnešních dní udrželo jen pár stálic. Někteří v rámci udržení uměleckého kreditu změnili zvuk (Franz Ferdinand), někteří si to nakročili do hitparád (Kings Of Leon) a někteří se striktně drží svého zavedeného zvuku. To je příklad i Interpol. Tahle newyorská kapela začala jako jedna z prvních oprašovat odkaz Iana Curtise / Joy Division. Klíčový je v tomto případě baryton Paula Bankse, který je tomu Curtisovu více než podobný. Na kontě mají i s eponymní novinkou čtyři alba, z nichž zejména debut "Turn On The Bright Light" patří mezi to nejlepší co na scéně kytarovek vyšlo. Na novince pořád hrají prim postpunkové bicí, epicky klenuté kytary a melancholická atmosféra. Snad už jenom nejsou tak syroví, ale zkuste si udržet syrovost po čtyřech albech.
Everything Everything - Man Alive
Britská hudební média vkládají do Everything Everything velké naděje. Stejně nadějně na ně pohlíží i mamutí vydavatelství Universal, které ač podobné kroky nemá příliš ve zvyku, zařadilo Everything Everything do svého katalogu. Tihle potencionální spasitelé, stále více vyčpělé ostrovní rockové scény, jsou stylovými všežravci podobně jako například spříznění Foals. Úsporný kytarový minimalismus, rozverný hlas sotva davcetiletého zpěváka Jonathana, řízná rytmika a energický mix popu a elektroniky s až funkovým nápřahem. "Man Alive" je debutem kapely, ačkoli se na něj dostaly i singly z předešlých dvou let.
ceo - White Magic
Australští Cut Copy možná ani netušili jak mocnou vlnu ohlasů strhnou svým dodnes vynikajícím albem "In Ghost Colours" z roku 2008. Odstartovali vlnu kapel přísahajících na taneční sound devadesátých let, stejně jako na space rock a čistokrevný pop nejvyšší (rozumějte trvanlivé) kvality. Na stejné vlně se aktuálně pohybuje i švédksé duo Eric Berglund a Kendall Johansson alias ceo. Stějně jako jejich australští kolegové se i ceo dostali do hledáčku širší kritické veřejnosti a ta nad nimi provolává slávu na všech frontách (vlivný Pitchfork vytasil známku 8,5/10) . Album vychází pod hlavičkou australského labelu Modular (Cut Copy, Chromeo, Tame Impala, Ladyhawke, Muscles).
Ninja Tune - XX (Part A + Part B)
Legendární britský label Ninja Tune slaví dvacet let existence. Jako jedno z mála nezávislých vydavatelství si drží prvotřídní kvalitu i svůj charakteristický zvuk, oscilující na pomezí elektroniky, dubstepu a temných odnoží abstraktního hip hopu. Od počátku razí agilní a progresivní ideologii. Jejich katalogem prošlo za celých dvacet let nespočet interpretů. Valná většina z nich platí za klasiky žánru. Za všechny jmenujme třeba Amona Tobina, Coldcut, Roots Manuvu, Zombyho, Mr. Scruffa, Herbaliser, Dipla, Anti Pop Consortium, The Long Lost, Cinematic Orchestra, Dje Vadima nebo Bonobo. Aktuálně vycházejí dvě samostatné dvojdiskové kompilace těch nejlepších ninjovských perel. Klasika!
No Age - Everything In Between
Je těžké brát vážně kapelu, jejíž členové se jmenují Randall Randall a Dean Allen Spunt. V případě losangeleských veganů No Age byste ale prohloupili, kdybyste je brali na lehkou váhu. Patří totiž bezesporu mezi nejlepší kapely současnosti. Jejich první krůčky vedly do garáže a do veleslavného klubu Smell, o ketrém se toho napsalo tolik, že už to přestává mít informačně zajímavý charakter. Zde odehráli několik koncertů se spřízněnými Health, Deerhunter nebo Abe Vigoda. Počáteční ohlušující kytarové vazbení a neurotické pořvávání vykrystalizovalo postupem času v melodický rozostřený indie rock s občasnými výlety na obláčcích ambientní elektroniky. Do kytar pořád umějí praštit, ale razance, s kterou tak činí, je deska od desky rafinovanější.
Matthew Dear - Black City
Matthew Dear se kolem hudby motá už nějaký ten pátek. Před lety založil label Ghostly International, který dnes vydává spoustu skvělých kapel a interpretů v čele se School Of Seven Bells, Lusine nebo Phantogram. Ani sám Matthew však nezůstal kreativně pasivní a souběžně s vedením labelu rozvíjel svojí uměleckou kariéru. Okouzlení detroitským technem a minimalem však v posledních letech více přiblížil písničkovější formě. Prvním zábleskem nového přístupu bylo tři roky staré a v kariéře Matta asi i nejúspěšnější album "Asa Breed". "Black City" na něj přímo navazuje. V případě, že se vám zasteskne po Matthewově tanečnější a tepavější tváři, tak zkuste jeho boční projekty Audion nebo False.
The Besnard Lakes - The Besnard Lakes Are The Roaring Night
Vznik kandské kapely The Besnard Lakes se datuje k roku 2003 a stojí za ním manželé Jace Lasek a Olga Goreas. Letošní "The Besnard Lakes Are The Roaring Night" je ovšem teprve jejich druhým počinem. Jedná se o melancholický, koncepční opus, který oslavuje obraz čisté a křehké přírody. V náladě můžou připomenout domovské Arcade Fire nebo ještě o něco víc třeba rovněž kanaďany Sunset Rubdown. Klíčová slova: nezávislý rock, smutek a Jagjaguwar - kanadský label, jež sdružuje druhou půlku skvělých kanadských kapel (Okkervil River, Women, Sunset Rubdown, Oneida), které ještě nestihnul podepsat spřátelený label Arts & Crafts (Broken Social Scene, Stars, Timber Timbre) a kde The Besnard Lakes vydávají od začátku. S novinkou si vysloužili nominaci na čím dál tím prestižnější cenu Polaris, což je jakási kanadská obdoba anglických Brit Awards.
Two Door Cinema Club - Tourist History
Two Door Cinema Club ze severního Irska mají nálepku jednoho z nejslibnějších ostrovních indie talentů. Tady se přímo nabízí polemika o výkladu slova "indie" (indie - od slova independent - nezávislý) v kontextu současné hudební scény neb Two Door Cinema Club jsou všechno, jen ne indie. Jsou to obyčejní floutci, které baví energický dancepunk a pop britského střihu. Trochu Bloc Party., trochu Klaxons, hodně Shitdisco a nejvíc The Wombats. Vydávají celkem překvapivě u francouzského zejména tanečního labelu Kitsuné. Album "Tourist History" je jejich debut.
Gold Panda - Lucky Shiner
Skutečné jméno producenta skrývajícího se pod pseudonymem Gold Panda je věřte nevěřte Derwin Panda. Tenhle třicetiletý angličan letos debutoval deskou "Lucky Shiner" pod patronátem Ghostly International. Předtím, než dal dohromady dlouhohrající materiál na album, si jméno udělal na remixech Bloc Party. nebo Health. Jeho tvorba připomíná třeba takového Four Teta nebo Field, kdyby o trochu víc času trávili popíjením Malibu na pláži. Dva roky strávil studiemi v Japonsku a tato zkušenost se výrazným způsobem promítla i do zvuku Gold Panda. Ozvuky japonského cinkání a úspornosti jdou tak ruku v ruce s elektronikou na půl cesty mezi tancem a odpočinkovým poslechem. Finálního mixu se chopil šikovný James Shaw ze Simian Mobile Disco.
Röyksopp - Senior
Starší sourozenec předloňského "Juniora" je jeho přesným opakem, což není dílem náhody, nýbrž důkladně promyšleného konceptu. "Senior" je vážnější a rezervovanější. Taneční elektro tepání, hravost a melodické vokální linky hostujících zpěvaček zůstaly protentokrát u ledu. Hity byste hledaly také marně. Současný, nikterak ambiciózní zvuk nových Röyksopp, je blíž k jejich klasické prvotině "Melody AM", francouzským elegánům Air a v některých případech třeba i temnějším náladám islandských Gus Gus. Toto album není podbízivé a právě submisivní přístup, je ve výsledku asi nejpodstatnější.
Dva – Hu
I v době, kdy se pojem hudební originalita skloňuje s nostalgickou slzou, se pořád ještě najdou hudebníci, jež význam tohoto slova úspěšně resuscitují. Sourozenecké duo Báry a Jana Kratochvílových operující pod jménem Dva působí jako zjevení nejen na domácí půdě, ale i v rámci zahraniční konkurence. Dle svých slov hrají pop z neexistujících rádií (neboli rádiích, kde by programovou skladbu tvořili interpreti jako Animal Collective, etnoelektronici Lucky Dragons nebo třeba Stereolab). Nejsou jim cizí termíny dadaismus a surrealismus (zpívají vymyšleným jazykem), ale nehrají si na intelektuální avantgardu. Jsou čitelní a pravděpodobnost, že si jejich hravé písničky budete po prvním poslechu pobrukovat je hodně vysoká. Album “Hu” je jejich třetí počin a podruhé se na něm podílel berlínský producent Jayrope (Atari Teenage Riot).
CD / LP / BLU-RAY / DVD
