• Rara Avis – The Portrait

    Naivita a přehnaný optimismus stranou. Neobávám se, že by mladou tuzemskou kapelu Rara Avis čekal u nás nějaký zásadní průlom. Na to je jejich debut „The Portrait“ příliš dobrý a „nečeský“. Inspirace aktuální světovou scénou tady nepůsobí jako levné vykrádání , ale přirozený krok, který ovšem není tak markantní, aby potlačil jejich osobitost. Zpěvák Daniel Galba má neotřelý, vysoko postavený projev. Ten jde ruku v ruce se zadumanou hudební produkcí na hranici indie rocku, decentní elektroniky a post punku a dělá z kapely objev, který je na rozdíl od valné většiny unylé domácí produkce skutečně svěží.

  • Kryštof – Jeviště

    Ostravskou kapelu Kryštof jistě netřeba nějak sáhodlouze představovat stejně jako jejich frontmana Richarda Krajča. Ten nejen, že otextoval a napsal valnou většinu skladeb, ale zároveň s tím je znovu připraven nastavit tvář a argumenty fanouškům i odpůrcům. “Jeviště” se žánrově pohybuje zhruba ve stejných vodách jako předešlý “Rubikon”, neboli pop šmrncutý ostrovní scénou, model alá Coldplay. Promyšlené melodie, melancholický opar a lehce abstraktní, nikoli intelektuálně složité texty. Klasické, již léty prověřené schéma.

  • Owen Pallett – Heartland

    Jméno talentovaného kanadského multiinstrumentalisty Owena Palletta se léta skrývalo pod hlavičkou Final Fantasy. Pod tímto aliasem vydal dohromady dvě alba, která v sobě snoubila jeho cit pro minimalistickou estetiku, civilní hlas a symfonický zvuk na hony vzdálený patetickým klišé. Průpravu získal spoluprácí například s Arcade Fire, Beirut, The Hidden Cameras, Picastro, ale i u Pet Shop Boys nebo Miky. Aktuálně přichází s vynikající novinkou „Heartland“, už nikoli coby Final Fantasy, ale pod svým občanským jménem. Ke slovu se na ní dostaly elektronické mašinky nebo i Pražský symfonický orchestr.

  • Efterklang – Magic Chairs

    Skandinávská hudební scéna by s patentem na pohádkově snivou melancholii za léta, co trh zásobuje produkcí tohoto zvuku, vydělala obrovské jmění. Ani dánští Efterklang nejsou výjimkou a i oni dokazují, že žití na severu evidentně nebude prosluněná idylka s nádechem optimismu. Na počátku kariéry svůj styl, evokující islandské souputníky Sigur rós, ozvláštnili laptopově zašmodrchanou elektronikou. Na „Magic Chairs“ tytéž postupy nečekejte. Svůj vydavatelský přestup k legendárnímu labelu 4AD oslavili výraznou změnou zvuku. Smutek v jejich podání už není tak skličující. Ubrali elektroniku, přidali kytary.

  • Husky Rescue – Ship Of Light

    Finsko – To nejsou jen metalové variace na vážnou hudbu. Husky Rescue jsou z Finska a jejich ambientem šmrncnutý pop má s metalem společného asi tolik, co Madonna s alternativním písničkářstvím. „Ship Of Light“ je jejich třetí album a prakticky se na něm nezměnilo nic zásadního. Hlas zpěvačky, jíž se rodiče očividně pomstili na jméně Reeta-Leena Korhola, je pořád stejně hřejivý. Křehká popová vkusnost s nádechem jemné elektroniky, country a folku jakbysmet.

  • Massive Attack – Heligoland

    Po dlouhých osmi letech čekání, kdy už i skalní fanoušci začali pomalu propadat skepsi, se bristolští triphopoví harcovníci Massive Attack vrací na scénu. Nějak razantně svůj typicky zadumaný styl nezměnili, akorát jej přizpůsobili aktuálnímu zvuku. Největší pochvalu si zaslouží zejména jejich tradičně dobrá ruka při výběru hostů ať už jde o dlouholetého spolupracovníka Horace Andyho nebo nováčky Martinu Topley Bird, Damona Albarna (Blur), Tunde Adebimpeho (TV On The Radio), Guye Garveyho (Elbow) nebo Hope Sandoval (Mazzy Star), která svůj hlas propůjčila i prvnímu singlu „Paradise Circus“.

  • Charlotte Gainsbourg – IRM

    Charlotte Gainsbourg je talentovaná po více směrech. Po matce - Jane Birkin - je nejen nadaná herečka (nejnověji například Antikrist), ale také modelka. Po otci – francouzském šansonovém bonvivánovi Serge Gainsbourgovi zase zdědila lásku k hudbě. A stejně jako on ani Charlotte nerada stojí na místě, ale rozhlíží se pro inspiraci všude kolem sebe. Na svojí předešlou desku si pozvala francouzské mistry pomalých balad Air a producenta Radiohead Nigela Godriche. Na tu novou prozměnu Becka, který je svým „chameleónstvím“ proslulý. Folk se tu potkává s popem, indie rockem, šansonem i psychedelickými zvuky.

  • Tégan And Sara – Sainthood

    Dvojčata Tegan a Sara Quinovi se po šesté hlásí o slovo s albem “Sainthood”, které opět spadá do škatulky indie popu, ač indie ve smyslu alternativní, nikdy vlastně nebyly. Od počátku je bavil hlavně pop. Nevýhodou pro ně je, že jejich výklad popu nemá s tím většinovým bohužel nic společného. Škoda, protože obě slečny umějí napsat výrazný hit a na nějaké zvukově složité experimenty je taky neužije. Nekroutí zadkem na povel, nekrmí bulvár pikantnostmi z jejich soukromého života (i když jejich lesbická orientace vzbudila na scéně lehký rozruch) a to je možná ten problém, ale nikoli jejich.

  • Sade – Soldier Of Love

    Celých dvacet pět let se britská zpěvačka nigerijského původu Sade drží na špici populární hudby. Její jemné skladby, koketující sem tam s jazzem, soulem i world music, se setkávají s obrovským úspěchem po celém světě o čemž svědčí i nespočet ocenění, z nichž Grammy získala dokonce třikrát. Nové album “Soldier Of Love” vychází přesně deset let od vydání toho posledního. Nahrávalo se v Anglii v již prověřeném kruhu stálých spolupracovníků a hlavní devízou tohoto vkusného díla tradičně zůstává zpěvaččin originální sametový hlas.

  • Yeasayer – Odd Blood

    Brooklynská formace Yeasayer přichází po třech letech existence a po jednom albu „All Our Cymbals“ s druhým „Odd Blood“, kde se po prvotním oťukávání s etno psychedelií, vrhli s čistým svědomím do popových vod ne nepodobných krajanům MGMT nebo o něco podprahovějším zabijákům z Of Montreal. Takže pop ano, ale bez asociace s primitivností a s celou řadou faktorů, které samotný poslech ztěžují a nutí posluchače vnímat hudbu i jinak, než jen jako instantní kulisu, což není od věci. Ideální model popu roku 2010 pro naivky, kteří ještě nevzali význam slova „pop“ na hůl a věří v jeho zaslouženou osvětu.

  • Peter Gabriel – Scratch My Back

    Britský zpěvák, hudebník, producent, objevitel Kate Bush (zásluha z řádu nejvyšších) a jedna z ústředních postav legendárních Genesis se ve svých šedesáti letech poprvé rozhodl interpretovat známé i méně známé skladby kolegů z branže. A to naštěstí nejen vrstevníků (David Bowie, Paul Simon, Lou Reed), ale i o generaci mladších hudebníků v čele s Bon Iverem, Reginou Spektor, Elbow, Radiohead nebo Arcade Fire. Při nahrávání nepoužil kytary ani bicí, takže jde ve výsledku o komorní a vkusnou nahrávku hudebníka, který má pořád co říci, i když protentokrát ne tak úplně svými slovy.

  • Fuck Buttons – Tarot Sport

    Být originální v době, kdy plagiáty vesele vykrádají plagiáty, je takřka nadlidský výkon a ani Fuck Buttons, jakkoli předešlá věta mohla znít jako oslí můstek, nejsou originální. Jejich přístup hraní s hlukovou formou a hypnotickým tanečním beatem už ovšem ano. Na rozdíl od debutu „Street Horrrsing“ na novince úplně vynechali metalové pořvávání a trochu pročistili analogový teror. Vdechli mu schéma a řád, takže už není tolik složité prokousat se všemi zvukovými plochami. „Tarot Sport“ je jedna z nejlepších loňských desek a připomenutí si zaslouží nejen kvůli tomu, ale také proto, že se třetího května objeví v Praze v prostorách Meet Factory.

  • Corinne Bailey Rae – The Sea

    Tragické události, kterým tato jedenatřicetiletá britská zpěvačka čelila kolem nahrávání “The Sea” se zákonitě podepsali i na celkově posmutnělém vyznění nahrávky. Její manžel Jason se totiž předávkoval metadonem a alkoholem s čímž se Corinne jakožto umělkyně přirozeně snažila vyrovant skrzeva svou hudbu. Pořád se však pohybujeme ve vodách baladického, pomalého soulu. Uvidíme jestli se jí podaří navázat na úspěch debutu z roku 2006. Kvalitou určitě.

  • Blur – No Distance Left To Run (DVD)

    Britpopová legenda Blur vloni po delší odmlce ohlásila návrat, který zpečetila beznadějně vyprodaným dvojkoncertem v Hyde Parku, z kterého pochází i dvd „No Distance Left To Run“. Edice obsahuje dva disky. Ten první je živý záznam koncertu, na kterém nechybí všechny hity kapely (a že jich není málo). Na druhém je dokument ze zákulisí s komentáři a rozhovory se všemi původními členy. Soběžně s dvd vychází koncert i na 2cd.

  • Mary a Max (DVD)

    Poetický příběh, který je stejně tak humorná pohádka jako existenciální drama, se odehrává někde v Austrálii, kde si osmiletá ošklivá a nepříliš bystrá holčička Mary z jímavé zoufalosti začne dopisovat s Maxem – člověkem náhodně vybraným z telefonního seznamu. Newyorčan Max je úzkostně panický čtyřicetiletý asociál s těžkou obezitou. Ti dva spolu prožívají úspěchy, neúspěchy, radosti i dramata a po létech lze jejich netradiční přátelství označit za osudové, aniž by se vlastně kdykoli setkali. Morbidní, ale precizní animace nic nepřikrášluje. Ba naopak. Nejde o film pro děti, ale spíš pro rodiče a obecně fanoušky Burtonových animáků nebo z poslední doby třeba skvělé Koralíny.

  • Novinky leden 2010