MGMT – Congratulations
Brooklynské duo Andrew VanWyngarden a Ben Goldwasser alias MGMT se s debutem (oficiálně vzato ovšem už druhým albem) “Oracular Spectacular” hned po vydání rázem vyhouplo mezi nejskloňovanější jména. Stali se miláčky kritiků i posluchačů. Ti na nich ocenili hlavně svébytný přístup k psychedlické hudbě šedesátých let, kterou dokázali netradičně propojit s moderním popem. Na podobném mixu je postavené i novinkové „Congratulations“. To ovšem na rozdíl od svého předchůdce nelpí tolik na samostatných hitech na první dobrou, ale sází na důmyslný koncept. Jsou o něco soustředěnější a složitější. Ve výsledku je to jedině dobře neb natočit na klíč dvojče úspěšné desky se většinou rovná umělecké sebevraždě a to by v případě MGMT byla velká škoda.
Marina & the Diamonds – Family Jewels
Prestižní britská anketa BBC Sound letos přidělila Marině Lambrini Diamands druhé místo v nejočekávanějších debutech roku (první místo přiřkli elektropové Ellie Goulding). V těchto dnech dochází na lámání chleba, poněvadž její debutová deska „Family Jewels“ spatřila světlo světa na počátku dubna. Ladně se svezla na vlně děvčat přísahajících na pop osmdesátých let (ano, hovořím o Little Boots, Lily Allen, La Roux, Ladyhawke). Odkazy na Florence and the Machine jsou rovněž neodiskutovatelné a na to, že jí v pokojíčku visí plakáty Siouxsie a Kate Bush bych vsadil krk. Pohybujeme se tedy ve sféře současného kvalitního popu, kde je sice obrovská konkurence, ale to nějak nesnižuje kvality samotného alba.
Jónsi – Go
Čtyřiatřicetiletého Jóna Bóra Birgissona alias Jónsiho evidentně netrápí muzikantská vyprahlost nebo něco podobného, co většinou trápí jeho kolegy – vrstevníky. Mimořádně plodné období, během kterého stihnul objet náročné turné s domovskými Sigur Rós a natočit sólovku s partnerem Alexem pod hlavičkou Riceboy Sleeps, dovršuje prozatím letos dalším sólovým počinem. Tentokrát pod svým jménem a o co bylo Riceboy Sleeps přemýšlivější a komornější o to je „Go“ svižnější a energičtější. Album se nijak netváří jako a priori alternativa. Naopak. Skočnými melodiemi jde přímo na ruku masovějšímu publiku. Na své si ale přijdou i fanoušci srdceryvných balad Sigur Rós. K nahrávání byl přizván i talentovaný klavírista a vystudovaný komponent vážné hudby Nico Muhly, v minulosti proslavený spoluprací například s Philem Glassem, Antony and the Johnsons nebo Björk.
Lali Puna – Our Inventions
Od vydání přelomové nahrávky “Faking the Books”, jehož kvality ocenila i hudební elita včetně Radiohead, uběhlo pět let. Minichovská elektro popová formace Lali Puna, respektive ústřední dvojice Markus Acher a Valerie Trebeljahr, se v době prodlevy věnovala společnému přírůstku do rodiny a hudbu odsunula na druhou kolej. Plenek a sunaru však bylo zřejmě už dost, takže se znovu přesunuli do studia, kde nahráli “Our Inventions”. Skalní fanoušky pravděpodobně potěší, že se stále drží svého klasického zvuku i labelu Morr, kde vydávají od samého počátku. Klepání, cinkání, křehké kytary, křehčí elektronika a hlas Valerie, který mi čím dál tim více připomíná francouzskou femme fatale Charlotte Gainsbourg.
Gil Scott -Heron – I´m New Here
Americký hudebník a rebel s příčinnou -Gil Scott-Heron. Novináři mu přisoudili přezdívku „černý Bob Dylan“. Tentokrát to však nebyl jenom instantní bonmot pro pobavení čtenáře, ale trefný přívlastek s reálnými základy. Jeho šeptavý soulový vokál, ne nepodobný třeba i Barrymu Whiteovi, rozehrává politicky nekorektní kritiky. Šestnáct let se zdržel veřejných komentářů (mimo jiné i proto, že valnou část z toho strávil ve vězení za držení veselých pilulek a kokainu). Obklopil se zajímavými hudebníky (Bill Callahan aka Smog, Damon Albarn, Kanye West nebo videoklipový strašák- režisér Chris Cunningham) a do skličujících elektronických samplů nahrál svoje aktuální mínění o světě. Tomu se říká návrat se vší parádou.
Pantha du Prince – Black Noise
Chcete–li ochutnat to nejlepší z kuchyně současné elektronické a taneční scény, pak zamiřte směr Německo. Tam se totiž odehrávají už nějakou dobu gurmánské žně. Hudebníci kolem labelu Kompakt nastavují s každou další deskou laťku výš a výš. Hendrik Weber, skrývající se pod pseudonymem Pantha du Prince nepatří sice do katalogu tohoto vydavatelství, ale laptopově tepající produkcí by sem zapadal víc než kdokoli jiný. Překvapivé proto možná je, že se momentálně upsal britskému Rough Trade – líhně indie kytarovek. Na „Black Noise“ hostuje Noah Lennox (jinak též Panda Bear z Animal Collective) a 24. dubna přiveze celé album představit do Prahy v rámci festivalu Sperm, probíhajícího v prostorách Meet Factory.
Caribou – Swim
Dan Snaith aka Caribou si před několika lety říkal Manitoba. Poté byl zákonem donucen jméno změnit neb jeden člověk se stejným jménem už na scéně fungoval déle. Tenhle vystudovaný matematik k hudbě přistupuje jako k matematickým úlohám. Všemožně skládá zvuky, násobí zvukové plochy a s precizní přesností míchá dohromady šedesátkový psych pop, analogy, zvonivé perkuse a idm (tj. elektronická hudba pro vybíravější posluchače) do finálního výsledku ve formě dlouhohrajících alb. To nejnovější dostalo název „Swim“. Dan se na něm v rozpustilém hippie tričku s Flaming Lips vydává na taneční party. Pořád je rozpoznatelný. Drží se svého uměleckého Já, ale odvážně se pouští do neprobádaných vod. Po několikátém poslechu nelze jinak než nadšeně vykřiknout: „Hurá!“
Adam Green – Minor Love
Newyorský hejsek Adam Green není na scéně žádným nováčkem. Společně se svéráznou Kimyou Dawson založil před několika lety folkový projekt The Moldy Peaches . Ti stáli v čele peletonu současníků hlásajících renesanci folku. Poté se ale jejich cesty rozešly. Zatímco Kimya začala zpívat písničky pro děti a výstřední básničky, Adam se začal objevovat na hipsterských večírcích v kožené bundičce a po boku sličných modelek. To mu vydrželo dodnes. Škála jeho alb (dohromady už jich natočil šest) není kolísavá co do kvality, ale co do žánru už ano. Pod vším tím hvězdným leskem se ale skrývá písničkářská duše a jakási civilnost, která ho od světa nuzných celebrit spolehlivě distancuje.
Kate Nash – My Best Friend Is You
Všechno začalo před třemi lety singlem „Caroline’s a Victim“. Světu se jím představila zrzavá britka Kate Nash. Ta si stejně jako její kamarádka Lily Allen nebere příliš servítky a brilantním britským akcentem sází jednu nevybíravou nadávku za druhou. V prvé řadě hlavně kvůli singlu „Foundations“ z debutu „Made Of Bricks“ se stala rozmazlovaným miláčkem britské omladiny i kritiků. Odnesla si také ocenění Nejlepší zpěvačka roku 2008 na Brit Awards. Aktuálně se tasí s druhým počinem „My Best Friend Is You“. Na producentské křesílko se usadil Bernard Butler – zakládající člen klasiků Suede a v poslední době hlavně vyhledáváný producent (Duffy, Sophie Ellis Bextor). Poslechněte si retro pop rockovějších i pomalejších poloh.
Why? – Eskimo Snow
Bratři Yoni a Josiah Wolfovi z Oaklandu původně zamýšleli s kapelou Why? provětrat zatuchlé hip hopové vody. Stejně tak je ale bavil i folk. To bylo v roce 1990. V roce 2010 jsou v kapele tři a jejich idea propojení folku s hip hopem vykrystalizovala do tvaru, který z hip hopu čerpá , ovšem bez jeho primárních znaků, charakterizovaných hlavně rapem (či v případě Why? spíš recitace). Novinka „Eskimo Snow“ je oproti předešlé placce „Alopecia“ o něco smutnější a zvukově rozmáchlejší. O jejích kvalitách se můžete přesvědčit stejně jako v případě Pantha du Prince v rámci Sperm festivalu v pražské Meet Factory na konci dubna.
Benni Hemm Hemm – Retaliate ep
Další z mnoha, ale opravdu mnoha islandských jmen, stojících za pozornost je kapela Benni Hemm Hemm. Zakládajícím a také jediným členem, který je v sestavě od začátku dodnes je Benedikt H. Hermansson. Členové se sice mění, ale prvotní idea jednoduchého písničkářství zůstává neměnná navzdory všem personálním změnám. Přirozený vývoj s sebou ale samozřejmě nějaké změny nese. Tou aktuálně nejpodstatnější je Benniho přestěhování se do Skotska. Pětiskladbové ep “Retaliate” ,vycházející v těchto dnech, je zpívané celé v angličtině a atmosféra Skotska se nemohla na vyznění nepodepsat.
FM Belfast – How To Make Friends
FM Belfast klamou tělem. Člověk by je na první poslech zvukem hravě zařadil do francouzské nebo britské elektropopové líhně. Skutečnost je ale taková, že složení kapely tvoří jedni z nejproduktivnějších islandských hudebníků. Všichni členové mají zkušenosti z úspěšných i méně úspěšných ostrovních projektů a kapel typu Múm, Terrordisco, Borko, Skakkamanage nebo Kira Kira. Při poslechu „How To Make Friends“ si zase nelze nevzpomenout na staré harcovníky Gus Gus, kteří naučili islanďany tančit. Pop vyšší ligy okatě pomrkávající na taneční parket – to jsou svěženky FM Belfast. Páteho května živě v Praze, v klubu Roxy.
Bonobo – Black Sands
Label Ninja Tune se za dobu své existence zvukově vyvíjel od temných hip hopových smyček až k sofistikovanému zvuku, jež představuje jedna z klíčových postav vydavatelství - Bonobo. Multiinstrumentalista a dj Simon Green si takto říká už nějakou dobu. Počtrvté v rámci albových zářezů. Na tom nejnovějším „Black Sands“ se prezentuje jako vrstevnatý producent, který se nebojí škatulek a přetváří je k obrazu svému. Jazzové linky přirozeně prostupují elektronicky tanečním podkladem a sem tam uslyšíte ozvuky stařičkého two stepu stejně jako ultramoderního dubstepu. To vše korunuje svým zpěvem nadějná brightonská novicka Andreya Triana. Vysoce kvalitní záležitost.
Avatar (BRD a DVD)
O Avatarovi se toho napsalo už tolik, že ztrácí efekt snažit se na jeho adresu napsat nějaký originální myšlenkový výplod. Takže jen v bodech. Film díky němuž si vnoučata vnoučat Jamese Camerona budou žít jako v bavlnce. Epický spektákl. Ekologická agitka maskující se za sci-fi. Vizuálně omamná a svým způsobem revoluční podívaná o okatých modrých tvorech z planety Pandora. Okatí modří tvorové coby hrdinové kladnější než představitelé lidští. Ultra mainstream nehrající si na umělecký intelektualismus. Filosofické přesahy, silné emoce. Technická laťka nastavená dalším generacím filmařů. Šest nominací na Oscara. Vychází na blu-ray i na dvd.
Max a Maxipříšerky (BRD a DVD)
Spike Jonze je režisér, o jehož režisérských schopnostech byste měli vědět z brilantních filmových delikates typu Adaptace nebo V kůži Johna Malkoviche. Jeho svérázný styl dával vytušit, že jeho verze světoznámého dětského bestselleru Maurice Sendaka - Max a Maxipříšerky dopadne jakkoli, jen ne tradičně. Snímek nabourává klišé dětských filmů a sází na neotřele poetickou formu jak obrazovou, tak hereckou. Na dětský svět malého Maxe pohlíží jeho optikou, která je věrná dětskému pohledu bez idealizovaných póz. Max je tak ve své podstatě egocentrický, umanutý spratek, jehož negativní, ale i ty pozitivní povahové rysy, se promítají do příšerek. Stane se jejich samozvaným králem. Tuhle psychologickou symbiózu sledujeme bez přehnaných citových dramat a patetických výlevů. Hudební složku filmu navíc dostala na starost Karen O – zpěvačka amerických ikon Yeah Yeah Yeahs (soundtrack rovněž na prodejně).
Protektor (DVD)
Po úspěšném putování po českých kinech, kdy se na hlavy autorů a hlavních představitelů snášela slova chvály jako urážky na Zdeňka Trošku, se ambiciózní film Protektor objevuje na dvd. Snímek Marka Najbrta lze bez přehánění označit za jeden z nejlepších tuzemských filmů posledních let. Syrovost a skličující atmosféra v kulisách válečného dramatu nepůsobí křečovitě a to není ani zdaleka samozřejmostí. U českých filmů tuplem. Snímek o tom, jak německá okupace dokázala změnit život oblíbené herečce Haně a rozhlasovému reportérovi Emilovi, si po právu vysloužil šest ocenění Českého lva, včetně toho nejdůležitějšího v hlavní kategorii. Film vychází společně se soundtrackem projektu Midi/Lidi.
CD / LP / BLU-RAY / DVD
